Kniha posúva do popredia slávneho básnika Danteho Alighieriho ako vyšetrovateľa, keď pár hodín pred koncom jeho mandátu priora vo Florencii nájdu loď so stovkou mŕtvych tiel a medzi nimi rozbitý záhadný prístroj — zrkadlo schopné dokonale zachytiť obraz či údajne merať rýchlosť svetla. Postupne začnú v meste pribúdať vraždy odborníkov, objavuje sa zmienka o Federikovom poklade, nápoji dlhovekosti a nábožensko-politických konfliktoch, a Dante musí do konca mandátu odhaliť vraha. Podľa recenzie je román oproti tetralógii S.J. Parrisovej s Giordanom Bruneom slabší: priveľa opisov, menej dramatických scén a menej charizmatický hrdina, takže počet obetí skôr rozptyľuje čitateľa. Autor síce tvrdí, že vychádzal z historických zdrojov o prístroji zo 13. storočia, no recenzent to považuje za pochybné a výsledok zostáva podľa neho priemerný a zabudnuteľný.
Píše se rok 1300 a v renesanční Florencii se pětatřicetiletý básník Dante Alighieri chystá odevzdat insignie městského priora, jelikož v tomto úřadu co nevidět skončí. Zbývá mu již doslova několik hodin, když je náhle povolán k řece Arno, v jejíchž bažinách… ...
Píše se rok 1300 a v renesanční Florencii se pětatřicetiletý básník Dante Alighieri chystá odevzdat insignie městského priora, jelikož v tomto úřadu co nevidět skončí. Zbývá mu již doslova několik hodin, když je náhle povolán k řece Arno, v jejíchž bažinách uvízla galéra, která připlula neznámo odkud. Dante loď prozkoumá a na palubě a v podpalubí objeví na sto mrtvých lidských těl a mezi nimi neznámý rozbitý přístroj. Ten se potom stává ústředním bodem děje a příčinou dalších násilných úmrtí. Vzápětí je zavražděn Guido Bigarelli, architekt císaře Federika II. (jinak též Fridricha II. z dynastie Štaufů), který je již padesát let mrtev (1194-1250). Bigarelli kdysi na Federikův příkaz postavil za městem tajemný hrad Castel del Monte, a Dante se postupně dozvídá, jak jeho podivná, osmiúhelníková architektura souvisí s přístrojem nalezeným na galéře. Pátrá, vyšetřuje, vyptává se svědků dávných časů a zjišťuje, že přístroj nejspíš představuje bájný císařův poklad; nejsou jím tedy hromady zlata a diamantů, jak se dosud soudilo, nýbrž tajuplný mechanizmus, kterým lze podle počáteční informace "měřit hvězdy", podle dalších pak "měřit světlo". Řečeno jinak: pomocí přístroje je možno světlo soustředit a měřit jeho rychlost, podobně jako dnešním laserem. Na cestě za poznáním pravdy Danta Alighieriho pronásleduje kdosi neznámý, někdo, kdo chce pokračovat v díle Federika II. a dotáhnout jeho započatý objev do konce - aby jej zneužil ve svůj prospěch. Jeho rukou zahyne několik dalších lidí, kteří se rovněž věnují pátrání, a ve vyvrcholení děje je málem zavražděn i sám Dante. Nakonec Dante vraha odhalí, avšak tento triumf mu nepřináší pocit vítězství, nýbrž trpkost z poznání, jak vrtkavé jsou lidské osudy. Záhady světla navazují na předchozí Leoniho knihu Záhady mozaiky, v níž Dante, rovněž v úřadu městského priora, odhaluje vraha slavného mozaikáře - a posléze původce celé série vražd - a setkává se s bizarními postavami, které později popíše v oddíle Peklo své Božské komedie. Roku 1300 mu však do okamžiku, kdy ji začne psát (a píše ji potom čtrnáct let), zbývá ještě celých sedm roků.
