Po zhliadnutí seriálu Černobyľ a vypočutí si knihy Modlitba za Černobyl (Audioteka 2019), mi bude spomienka na túto tragédiu vždy asociovať zvuk dozimetra. Ten nepríjemný praskavý zvuk merača rádioaktivity sa mi dostal hlboko pod kožu. Rovnako ako aj táto audiokniha.RECENZIA V SKRATKE----------------------------------
Ak ste nevideli seriál – pozrite si ho, ak máte možnosť. A potom si[...]
HODNOTENIE: *** KNIHA MESIACA NOVEMBER
"Černobyľ... Iný svet už mať nebudeme... Najprv, keď sme si vytrhli pôdu spod nôh, chrlili sme tú bolesť otvorene. No teraz sme si uvedomili, že iný svet nemáme a nemáme sa kam podieť. Pocit tragického prebývania na tejto černobyľskej zemi znamená celkom iné vnímanie sveta. Z vojny sa vracia "stratená" generácia...[...]
Absolútna beznádej. To je asi najvýstižnejšie pomenovanie emócie, ktorú som cítila počas čítania Černobyľskej modlitby. Rezonovala vo mne ešte dlho po tom, čo som dočítala poslednú kapitolu. Bieloruská novinárka Svetlana Alexijevič vo svojom diele prináša autentické svedectvá o strašnej katastrofe, na ktorú svet nesmie zabudnúť.
Príspevok Svetlana Alexijevič: Černobyľská modlitba – kronika[...]
Nik nechápal, ako sa atómová elektráreň mohla takto vymknúť spod kontroly. Ako je to možné? Je bezpečná - tak hovoril obyvateľom štát. Nemôže sa nič prihodiť. Ale stalo sa.26. apríla 1986 sa ľuďom navždy zmenil život. Už nič nebolo tak, ako predtým.. Všade sa vznášal pach smrti a nenaplnených snov. Bieloruská novinárka a spisovateľka Svetlana Alexijevič sa skoro dvadsať rokov snažila dať[...]
Novinka držitelky Nobelovy ceny za literaturu 26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou… ...
Novinka držitelky Nobelovy ceny za literaturu 26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století.
Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. Počet nemocných rakovinou se po Černobylu znásobil 74krát, úmrtnost se zvýšila o 23,5 %, nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety, zatímco stářím umírá jen jeden člověk ze čtrnácti.
Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi z černobylské oblasti, jejichž život neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral a svou nečinností a nekompetentností zapříčinil smrt tisíců lidí. Řada ruských historiků a politologů je přesvědčena, že otřes, jenž černobylská katastrofa způsobila v ruské společnosti, byl jednou z hlavních příčin rychlého pádu komunistického režimu o tři roky později.
