V posledních letech jsem se naučila jednu zásadní věc. Stejně jako v běžném životě, i v tom čtenářském je někdy potřeba počkat na správnou chvíli. Přestože jsem srdcem ohromná fanynka současných českých autorů, zatím jsem jim moc sluchu nepopřála. Nebyl ten správný čas. Ale teď nastal. Konečně. Letos v létě se všechno zlomilo a já podlehla kouzlu hned několika z nich. Jedním z nejmilejších[...]
Recenzentka letos v létě objevila spisovatelku Petru Soukupovou a její debut K moři, který získal Cenu Jiřího Ortena a byl nominován i na další literární ceny. Román sleduje životy několika obyčejných, formálně spojených postav, jejichž příběhy se protnou při prázdninové cestě k moři; vyznačuje se niterným prožitkem rozpadu mezilidských vztahů, plastickými postavami a přímočarým, sugestivním jazykem. Kniha v čtenáři zanechá silný pocit úzkosti až nihilismu, a proto recenzentka doporučuje setkání s touto autorkou — rozhodně stojí za přečtení.
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich… ...
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její — dnes již klasické — próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími.
