Přátelé mi říkají Rudy a ty mi tak můžeš říkat taky. Ale lidi z naší čtvrti mi už léta letoucí říkají “strom naděje”.
To má svůj důvod a ten důvod pochází z dávných dob, kdy jsem byl jen maličkaté semínko a myslel jsem si, kdovíco ze mě nebude.
Je to dlouhý příběh.
Víc o Stromu naděje tady.
Paměť je nevyzpytatelná. Když jsem brala do ruky Strom naděje, myslela jsem, že je to má první autorčina knížka. Náhodou se ovšem ukázalo, že opak je pravdou – Katherine Applegate totiž psala YA, ještě než se tomu říkalo YA – a já ve dvanácti přečetla půlku naší knihovny, takže to dá rozum, že jsem přečetla i pár knih od ní. A pak zmizely v propadlišti dějin i mé paměti… Pokud byste si[...]
Red is an oak tree who is many rings old. Red is the neighborhood "wishtree"—people write their wishes on pieces of cloth and tie them to Red's branches. Along with a crow named Bongo and other animals who seek refuge in Red's hollows, this wishtree watches… ...
Red is an oak tree who is many rings old. Red is the neighborhood "wishtree"—people write their wishes on pieces of cloth and tie them to Red's branches. Along with a crow named Bongo and other animals who seek refuge in Red's hollows, this wishtree watches over the neighborhood. You might say Red has seen it all. Until a new family moves in. Not everyone is welcoming, and Red's experience as a wishtree is more important than ever. Funny, deep, warm, and nuanced, this is Katherine Applegate at her very best—writing from the heart, and from a completely unexpected point of view. This book has Common Core connections.
