Toto je příbeh o tom, jak se člověku vytrácejí vzpomínky dřív, než z nej vyprchá život. Autora Fredrika Backmana doslova milujem. Jeho knihy v sebe ukrývajú vždy omnoho viac, ako sa na prvý pohľad môže zdať. Všetky, ktoré vyšli v slovenčine, som vám predstavila. V českom jazyku ešte vyšlo pár noviel. Jednou z nich je aj kniha A každé ráno je … Čítať ďalej A každé ráno je cesta domů delší a[...]
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami Malý Noah s dědou chodí sedávat na lavičku a povídají si. Pod lavičkou rostou hyacinty, stejné, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se… ...
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami Malý Noah s dědou chodí sedávat na lavičku a povídají si. Pod lavičkou rostou hyacinty, stejné, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal s Noahem na lavičce, kde je stále ještě obklopuje pronikavá vůně hyacintů. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit. Fredrik Backman v této netypické novele líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a empaticky, jak to dovede jen on.
