Otázka, prečo idú chlapi do vojny, tak či onak formulovaná, stojí za nepreberným množstvom odborných štúdií, reportáží, úvah či rozmanitých prejavov umeleckej výpovede.
Autor strávil po pádu železné opony více než dva roky jako sociální antropolog a válečný reportér uprostřed etnických konfliktů v bývalé Jugoslávii (v Bosně, Chorvatsku, Kosovu) a postsovětském Kavkazu (v Čečensku, Gruzii, Abcházii, Jižní Osetii, Arménii a… ...
Autor strávil po pádu železné opony více než dva roky jako sociální antropolog a válečný reportér uprostřed etnických konfliktů v bývalé Jugoslávii (v Bosně, Chorvatsku, Kosovu) a postsovětském Kavkazu (v Čečensku, Gruzii, Abcházii, Jižní Osetii, Arménii a Náhorním Karabachu). Jeho kniha se soustředí především na samotný okamžik vzplanutí ozbrojeného konfliktu a na to, co mu předcházelo. Ukazuje, že válka nepřichází jako blesk z čistého nebe, a odkrývá, jak se válečný étos a politická estetika nejprve nenápadně rodí v kulturní sféře uměleckých či společenskovědních děl a nakolik vyrůstá z imaginace národoveckých snů a tužeb. Autor sleduje posun od rétoriky války „na papíře“ či její reprezentace v dobových dobrodružných filmech k reálným polním bojům. Analyzuje také některé zásadní velké emoce a formativní zážitky, které na své cestě „chlapci jdoucí do války“ prožívají.
