Oblomov si zvykol na svoj stereotyp: ležať v posteli a nič nerobiť. Nedokáže si predstaviť, že by musel opustiť svoju izbu. Na toto si už zvykol. Takto je mu dobre. Márni jeden deň za druhým a mesiace ubiehajú. Starne, chradne. Jeho verný sluha Zachar je mu vždy k dispozícii, aby mu pomohol (alebo ho podpichol, keď už má dosť pánovej lenivosti). To so sebou prináša veľa vtipných situácií, no[...]
Len nedávno som čítal Mŕtve duše od Antona Paloviča Čechova a už som siahol po ďalšom klasickom diele ruskej literatúry. Spočiatku som váhal, predsa len, pohrúžiť sa tak skoro znovu do rozsiahleho románu, pričom nejde vždy o ľahké čítanie, mohlo ovplyvniť môj postoj k nemu. Oblomov sa však napokon ukázal ako správna voľba a vyše 600 strán som zdolal pomerne rýchlo. Ivan Alexandrovič Gončarov[...]
Oblomov je nevšední příběh o lásce a zároveň psychologické drama šlechtického statkáře, jemuž rodinná výchova v zaostalé nevolnické vsi dala do vínku odpor k jakékoli skutečné činnosti a odsoudila ho k smrtelné letargii vůle. Gončarov v tomto svém vrcholném… ...
Oblomov je nevšední příběh o lásce a zároveň psychologické drama šlechtického statkáře, jemuž rodinná výchova v zaostalé nevolnické vsi dala do vínku odpor k jakékoli skutečné činnosti a odsoudila ho k smrtelné letargii vůle. Gončarov v tomto svém vrcholném románu podává se shovívavě úsměvným tónem dokonalou diagnózu volního, intelektuálního i citového marasmu ústředního hrdiny, který je typickým příkladem „zbytečného člověka“ ruské literatury 19. století. Oproti němu patří postava Olgy mezi nejkrásnější a umělecky nejdokonalejší ženské hrdinky ruského románu. Oblomov je ale také člověk, který žije okamžikem. Je laskavý, tolerantní, hravý, obdařený představivostí. Je plytký i hluboký současně.
