Ladislav Fuks Skutočne je smrť očistou? Je zvláštne, aký vnútorný prerod môže zaznamenať jedna ľudská duša v priebehu pomerne krátkeho časového obdobia. Predtým milý, láskavý a úslužný človek sa pod vplyvom vonkajších faktorov dokáže zmeniť na obludu odetú do ľudskej kože… Čo za tým stojí? Mal všetky predpoklady stať sa vrahom a nežnosť v jeho […]
Príspevok
Mistři slova – Spalovač mrtvol
[...]
Příběh o "spalovači mrtvol", trochu podivínském a pilném zaměstnanci pražského krematoria Karlu Kopfrkinglovi, patří do prvního období spisovatelovy tvorby. Vyšel roku 1967 a spojoval bolestnou reakci na předválečné dramatické situace republiky a celé Evropy… ...
Příběh o "spalovači mrtvol", trochu podivínském a pilném zaměstnanci pražského krematoria Karlu Kopfrkinglovi, patří do prvního období spisovatelovy tvorby. Vyšel roku 1967 a spojoval bolestnou reakci na předválečné dramatické situace republiky a celé Evropy s groteskními a "černými" psychologickými a dějovými motivy. Jestliže se tato próza označuje jako psychologický horor, správně to vystihuje autorovu a vypravěčovu fascinaci zlem a smrtí. Charakterizovala i titulní postavu, jež se v průběhu překotných událostí a pod vlivem mefistofelského přítele ochotně přizpůsobovala nabídnuté příležitosti ke kariéře "vyvoleného" a končila vraždami a izolací. Je ovšem třeba připočítat smutně ironický Fuksův vypravěčský styl, který jakoby neosobně, věcně nebo cituplně vede dialogy a popisuje a "hraje". Působí nejenom drasticky, ale i panoptikálně. Příběh, odehrávající se na samém konci 30. let v pražských kulisách v době mnichovské kapitulace a okupace, působí až obludně logickým vývojem "malého" člověka k přijetí zla; patologický případ sleduje až k dovětku s datem pětačtyřicátého roku. Díky vnitřnímu napětí lidského příběhu a literárním kvalitám a rovněž díky úspěšnému filmovému zpracování se Spalovač mrtvol počítá k nejlepším prózám Ladislava Fukse.
