Markéta čte

Recenzentka přiznává, že knihu si vzala, aby vystoupila ze své komfortní zóny a podpořila novou českou autorku; jako hlavní témata zmiňuje depresi, mentální poruchy, loajalitu a první lásku. Kniha je rozdělena na dvě poloviny: první je průměrná a zabývá se především prvním zamilováním, zatímco druhá přináší řadu nečekaných zvratů a představuje Černookou jako zlé alter ego, které zosobňuje potlačované temné myšlenky. Dílo je psané poeticky a lyricky s bohatou slovní zásobou, čte se velmi rychle a právě druhá polovina podle recenzentky celou knihu výrazně pozvedla, takže ji doporučuje i čtenářům, kteří tento typ literatury běžně nečtou.

Poppy J. Andersonová v knize Tajná přísada láska nabízí lehké, čtivé a milé romantické čtení ideální na léto. Příběh sleduje úspěšného kuchaře, který na dovolené téměř narazí do auta hlavní hrdinky — dívky provozující rodinnou restauraci a pracující jako novinářka — a jejich vztah připomíná Elizabeth a Darcy: spousta hádek, vtipných situací a očekávané vyústění. Popisy jídla ocení hlavně znalci, jinak se kniha čte velmi rychle a baví, i když je předvídatelná a ničím světoborná. Doporučuji jako oddechovku na pláž nebo k bazénu — pobaví a možná vám vyvolá chuť na něco dobrého (třeba borůvkový koláč).

Recenze knihy Ink od Alice Broadway chválí především originální svět, kde se vše tetuje na kůži. Zápletka ale kvůli rozsáhlému popisu světa ustupuje do pozadí — děj je předvídatelný a závěr matoucí, přičemž hlavní hrdinka je zpočátku nevýrazná. Recenzentce se líbily více vedlejší postavy a prolínání pohádek, a i přes výtky se těší na druhý díl. Kniha má navíc podle ní nádhernou obálku.

Kniha "Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky" Francescy Cavallo a Eleny Favilli recenzentku zpočátku nadchla, ale postupně ji čím dál více zklamala. Mezi hlavní výhrady patří nekonzistentní a často nelíbivé ilustrace a výběr a zpracování některých žen (např. Zaha Hadid, Hillary Clinton), které autorka považuje za problematické. Dále jí vadil politický podtext a podle ní přehnaný feminismus, přestože uznává, že základní myšlenka a cíl knihy jsou krásné a některé portréty jsou opravdu povedené. Na druhý díl se nehodlá těšit, možná ale zkontroluje verzi pro kluky.

Kniha Devět dní od Zuzany Strachotové je čtivá a dobře napsaná prvotina české autorky, kterou doporučuji. Příběh je zasazen do dystopického světa s rozdělenou společností, vládnoucími kněžími a separatistickými jednotkami, což působí znepokojivě reálně. Z děje mě bavila zakázaná láska a nečernobílé postavy, ale některé momenty byly až příliš předvídatelné a potřebovaly víc rozepsání. Konec je otevřený, ale ne frustrativní, a na oficiálních stránkách knihy najdete doplňující informace o světě a postavách.

Kniha Štěstí pro lidi od P.Z. Reizina mě zaujala obálkou i anotací a už od první stránky byla vtipná a chytlavá. Děj sleduje umělou inteligenci Aidana, která uteče do internetu, baví ji sledovat filmy a číst knihy, zaplete se do života lidí jako Jena a Tom a pomocí tajemného e-mailu je svede dohromady. Asi uprostřed knihy (cca 50–100 stran) se tempo zpomalí, ale brzy se to rozjede a objeví se nečekané zápletky; kniha zároveň otevírá důležité téma sledování umělou inteligencí a ochrany soukromí. Suma sumárum doporučuji — je to čtivá, originální a milá oddechovka, která se odlišuje od klasických romancí.

Leigh Bardugo: Wonder Woman – Válkonoška byla podle mě propadák. V knize prvních 150 stran prakticky nic neproběhlo a zbytek pokračoval stejným tempem — málo děje a opakující se zápletky, navíc bylo rozuzlení snadno předvídatelné. Postavy byly většinou nesympatické nebo ploché a četlo se to špatně; jedinou pozitivní věcí byla obálka a nevyužitý původní nápad, takže dávám jednu hvězdičku.

Recenze chválí román Penelope Douglas Nádech jako emotivní a čtivý příběh, ke kterému se autorka už několikrát vrátila. Hlavní hrdinka Tate byla roky šikanovaná svým bývalým přítelem Jaredem, vrací se po roce z Francie odhodlaná postavit se mu, a když mu později pomůže, změní to dynamiku jejich vztahu a rozvine se silná vzájemná chemie. Jared se sice provinil, ale dokáže se vzchopit, přiznat city a usilovat o odpuštění, zatímco vedlejší postavy jako Madoc dodávají příběhu humor i loajalitu. Recenze zdůrazňuje, že Nádech není typická new adultka, ale kniha o odpuštění, vykoupení, síle a vytrvalosti, která v čtenáři zanechá silný dojem.

Knížka mě bohužel zklamala: skvělý začátek a námět (mentální choroba, představení OCD) slibovaly více, ale později tempo i kvalita vyprávění poklesly. Do děje se podle mě nešťastně vložil feminismus v podání, které mi nesedlo, a hlavní postava se postupně změnila v sobeckou osobu, jejíž jednání (ne kvůli OCD) mi přišlo necitlivé. Jako jediné kladné vnímám vedlejší dějovou linku, která byla dobře vykreslená a čitelná; celkově ale druhá půlka za moc nestála a kniha byla zbytečně roztahaná, přesto dám další díl ještě šanci.

Recenzentka hodnotí druhou knihu Becky Albertalli Podělaným navrch jako výrazně lepší než Probuzení Simona Spiera a oceňuje, že k ní neměla žádná očekávání. Hlavní hrdinkou je Molly, která není typická YA postava — je oplácaná, často se zamilovává, ale kvůli nesmělosti nic neudělá; v příběhu se objevují i její dvojče Cassie, práce s nápadníky a rodina se dvěma maminkami. Začátek považuje recenzentka za slabší kvůli přílišné diverzitě, ale po přibližně třiceti stranách se kniha zvedne a Molly je jí velmi sympatická, zatímco Cassie jí vadila. Celkově jde o čtivou YA oddechovku, kterou doporučuje, s jedinými výtkami v podobě Cassie a úvodního překombinování diverzity.