Na podzim mě po zásadní životní změně přepadla naprosto neskutečná a doposud nepoznaná čtecí krize, ze které jsem se nemohla za žádnou cenu dostat. Po čase se navíc přetavila i do krize psací a blogovací, a z problému se rázem stal začarovaný kruh. Z tohohle čtenářského neštěstí mě zachránil Zdeněk Svěrák se svoji nejnovější knihou Strážce nádrže.
Ohromný dík putuje k Barunce z[...]
Po dlouhé čtecí a psací krizi mě zachránila kniha Zdeňka Svěráka Strážce nádrže a díky ní jsem znovu našla čtenářskou radost.
Příběh starého hrázného Jiřího Smrčka, který píše dopisy řediteli povodí, je plný laskavosti, pokory a dojetí nad obyčejným lidským životem.
Kniha je emotivní, prostá a silná v tom, jak zobrazuje poctivé lidské žití, a proto ji recenzentka důrazně doporučuje: pro úplné pochopení je potřeba ji přečíst.
Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i… ...
Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to. Z. Svěrák k novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je nepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“
