Jsou to letní jablka, sklenáře.
Autorka Lidmila Kábrtová | Nakladatelství Host | Rok vydání 2018 Hodnocení 4*/5*
Ženy, které spolu nemají nic společného, ale navzájem si vstoupí do života, aniž by o tom věděly.Příběhy všedních dnů, myšlenky, vztahy a sex v jedné knize, a to od skvělé a milé autorky Lidmily Kabrtové.Kniha Místa ve tmě obsahuje 12 povídek, které se krásně čtou a jsou lehce[...]
Kniha Místa ve tmě Lidmily Kábrtové (Host, 2018, 216 stran) je recenzí hodnocena *****. Ve 12 povídkách autorka sleduje osudy žen v různých životních fázích — jejich křehkost, zklamání a zlomová rozhodnutí — přičemž muži jsou často vykresleni jako manipulátoři. Obálka s rozkrojenými skleněnými jablky a motivem škvora symbolizuje zranitelnost postav, příběhy pak těží z autorkina pečlivého výzkumu a perfekcionismu. Kniha je vhodná pro čtenáře, kteří mají rádi příběhy o ženách, drsný jazyk a detailní líčení, a méně pro ty, kdo nesnášejí povídky, křehké postavy nebo vulgarismy.
Pod povrchem všedního dne. Tereza je rozvedená a život si zpestřuje milenci. Klára je ptáček ve zlaté kleci. Eva se obětovala dětem a rodině. Karla si chce pořádně užívat. Alice se snaží nebýt plačka jako její matka. Petra už toho má tak akorát a plánuje s… ...
Pod povrchem všedního dne. Tereza je rozvedená a život si zpestřuje milenci. Klára je ptáček ve zlaté kleci. Eva se obětovala dětem a rodině. Karla si chce pořádně užívat. Alice se snaží nebýt plačka jako její matka. Petra už toho má tak akorát a plánuje s životem seknout, ale Magdalena začne zase toužit. Jejich příběhy se v ničem nepodobají, přesto se tyto ženy v určitý moment potkávají a vstupují si do života, aniž by o tom věděly. Po experimentální prvotině Koho vypijou lišky přichází Lidmila Kábrtová se sbírkou volně provázaných povídek, které udivují svou průzračností. Životy hrdinek, o nichž Kábrtová píše, jsou sice neurovnané, ba poházené, přesně jako životy většiny z nás, ale z literárního hlediska je zde vše na svém místě. Podobně jako v povídkách kanadské spisovatelky Alice Munroové se zde se slovy zachází jako s průhlednými fóliemi, aby náhodou nezacláněla tomu podstatnému: okamžikům, kdy se pohnou tektonické desky někde pod povrchem všedního dne a nic už nikdy nebude takové, jaké to… — ale bylo to vlastně vůbec někdy takové?
