Kniha Dědina Petry Dvořákové je souborem příběhů odehrávajících se v jedné moravské vesnici, které realisticky vykreslují vesnické archetypy a nešvary. Specifická je především řeč v nářečí, která čtenáře vtahuje do prostředí, ale zároveň knihu omezuje z hlediska přeložitelnosti. Mezi hlavní témata patří mezigenerační konflikt, závist, nevěra a sousedské pomluvy, přičemž autorka postavy důkladně propracovává a ukazuje jejich motivace bez jednoduchého odsouzení. Recenzentka vyzdvihuje i autorku a obálku a doporučuje knihu těm, kdo nevadí nespisovná čeština a chtějí nahlédnout pod povrch venkovského života.
Dědina
Autorka: Petra Dvořáková | Rok vydání: 2018 | Nakladatelství: Host | Hodnocení: 4*/5*
Recenzní výtisk
Když mi Host poslal seznam knih na recenzi, tak jsem neváhala, o co si řeknu. Už dlouho jsem totiž měla zálusk na Dědinu. Rozhodně jsem se nemohla dočkat, až mi balíček dorazí. A hned, jakmile jsem ho měla v rukou, tak jsem ho samou nedočkovostí musela rozbalit!Kniha na první pohled[...]
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice.
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady… ...
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice.
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel.
Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí.
Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.