Smrtná zima mě zaujala hned, jak jsem ji uviděl poprvé. Zcela nekriticky a povrchně jsem dal na první dojem a na její líbivou tvářičku, protože vyfocený les na obálce vypadá přesně tak, jak si já představuji tajemný a něco skrývající les. Přesně takový les mám totiž uvnitř sebe já. Teď, na rozhraní podzimu a zimy, se mi v hlavě zvedá myšlenková studená mlha a straší příchodem dlouhé a ledové[...]
Tahle kniha mě dostala.Se vším všudy. Dotkla se něčeho tam uvnitř mě, oslovila mě a připoutala k sobě.Skoro každý den mě probudila o hodinu dříve než obvykle a pozvala na snídani ke kávě a ke svému vyprávění. Vytvořila pro mě zvláštní část dne, která normálně neexistuje, jen pro to, abych mohl sedět v křesle, kočky na klíně a hlavu ve světě, který je mi tak podivně blízký.Ani ne tak obsahem,[...]
Tentokrát to začalo úplně nenápadně.Měl jsem za sebou pár, ne úplně špičkových, čtenářských večerů a cítil jsem ve své knihomolské duši, že už opravdu potřebuju ten pravý čtenářský zážitek. Něco jednoduchého, prudce čtivého. S tím hřejivým pocitem uvnitř, který dělá spokojeného člověka opravdu spokojeným. Potřeboval jsem knihu, kterou po přečtení okamžitě neodložím na své místo v knihovně,[...]
Za ta dlouhá léta mého knihomolství jsem se poctivě učil nesrovnávat. Nesrovnávat knihy od stejných autorů. Spravedlivě se snažím ke každé knize přistupovat s čistým štítem a opomíjet fakt, že autorem téhle knihy je spisovatel, který napsal tam tu úžasnou záležitost.Prostě se snažím knihy neposuzovat dle hvězdného ohlasu autorů, ikdyž i já mám samozřejmě své oblíbené spisovatele. Na každou[...]
Určitě to znáte ... procházíte se uličkou mezi regály s knihami, prohlížíte si jejich hřbety a čekáte, až vás kniha sama osloví. Až se ten hřbet rozzáří, sám jakoby se trochu povystrčil z úhledně zarovnané řady ostatníh hřbetů a neslyšně sykl "tady jsem". Takhle si nás vybírají knihy. Ne my je, ale ony nás.Je to už dávno, co si mě Poutnický deník vybral.Narazil jsem na něj v našem[...]
Protože máme doma školního druháčka, je pro nás měsíc Září symbolem začátku školy. Symbolem brzkého vstávání, svačin a dělání domácích úkolů po večerech. Však to znáte.Aby v tom syn nebyl sám, i já jsem pojal tento měsíc zodpovědně a rozhodl se sebevzdělávat.Razítko na balíku od Melvilovců mě varovalo, že mi přišly "Knihy, které mi změní život", a já si mohl vybírat společnici na dlouhé[...]
Když se podívám na pár posledních knih, které mi prošly rukama, musím konstatovat, že jsem se tak nějak podvědomě začal zaměřovat na díla, která nejsou zrovna určena pro mužského čtenáře.Ikdyž se zuby nehty snažím vyvarovat se škatulkování, připouštím, že většina mnou přečtených a poslechnutých příběhu zaujme většinou ženy. To ale samozřejmě není nic špatného, jen se prostě v takových knihách[...]
Mám strašně rád, když mě dokáže kniha překvapit. Když se ukáže, že klame tělem a je v ní mnohem více, než titulní strana napovídá. Více, než od ní člověk očekává.Vlastně jsem si ji v knihovně zapůjčil úplnou náhodou. Jako by si mě sama vybrala.Na hřbetě stojí název Sama sebou a pod tím nalepený štítek knihovny se zkratkou jména autorky. To aby se kniha snázeji zařadila na své místo. SVÁ tam[...]
"A Dalajlamovu kočku znáte?", zeptala se mně, když jsem přemýšlel, kterou knihu si poslechnout jako další.Neznal jsem.Vlastně se ani své neznalosti nedivím, protože obálka knihy mi příjde tak nehezká (a nemužská), že bych po ni sám od sebe nikdy nesáhnul. Nevzal bych ji do ruky i přes to, že mám doma kočky dvě a příjdou mi jako nejbožejší stvoření na světě. Prostě a jednoduše ... ta obálka[...]
Když jsem poprvé viděl film s Reese Witherspoon "Divočina", byl jsem zvláštním způsobem nadšený. I když se nejedná o dílo, které by přepisovalo filmové dějiny a umisťovalo se na předních příčkách návštěvnosti, film obsahoval něco, co mě hodně oslovilo.Něco, co zahrálo na mojí vnitřní duševní strunu. Dobrodružství? Divokou přírodu? Hezkou holku? Ne ...Vlastně to byla ta touha hlavní hrdinky po[...]
