KURWA CZYTAJ

Když mi tahle kniha přišla, trochu jsem se lekl, protože je to opravdu pořádná bichle, ale i přesto se čte velice dobře – téměř jako kdybyste četli detektivku. První kapitola, která se věnuje posledním dnům Martina Jirouse, není tak čtivá ani optimistická, ale většina knihy je výtečná a popisuje jeho pestrý život i množství zajímavých lidí. Autor při tom udržuje zdravý odstup – patrné je jeho obdivování Jirouse, ale také poctivé popisování negativních stránek jeho osobnosti, a navíc kniha rozšiřuje informace o dalších postavách a fenoménech doby. Knihu vydal Torst v roce 2017 (574 stran, brožovaná, ISBN 9788072155552) a doporučuji ji čtenářům non fiction literatury.

Musím přiznat, že Vězněná byla natolik silná a zneklidňující, že jsem ji četl na více pokusů; líčení uvěznění a první zážitky hlavní hrdinky mě hodně otřásly a druhá polovina knihy je velmi krutá. Kniha sleduje dva hlavní hrdiny a dvě dějové linky v různých časových rovinách, které se v závěru propojí, postavy a dialogy jsou dobře napsané a ačkoli některé zvraty mohou být předvídatelné, neubírá to příběhu na napínavosti a atmosféře. Násilí a temnota mohou být pro citlivé čtenáře příliš, ale pro zkušeného čtenáře je to podle mého názoru na hraně a knihu doporučuji těm, kdo s takovou tematikou nemají problém.

Dával jsem Glukhovskému další šanci po zklamání z Metro 2033 a po přečtení Textu a Soumraku jsem si o něm změnil názor; Budoucnost mě sice nezaujala tolik jako Text a Soumrak, ale nejde o špatnou knihu. Román se odehrává v budoucnosti, kde objev nesmrtelnosti vede k zákazu rodit, a hlavní hrdina je členem jednotek pátrajících po nelegálně počatých dětech, přičemž jedno pověření mocného muže spustí řetězec událostí a vnitřních změn. Autor do jednoho románu vtěsnal mnoho motivů a filozofických otázek — o smyslu života, „dobru“ celku, kultu mládí a uprchlické krizi — a využívá i retelling Romea a Julie. Silné stránky knihy jsou barvité popisy lokací (zejména Barcelony) a uvěřitelné, nečernobílé postavy; doporučení: pokud chcete od Glukhovského číst jen jednu knihu, zvolte Text, pokud více, sáhněte i po Budoucnosti.

Soumrak od Dmitryho Glukhovského představuje výrazný krok směrem k realističtějšímu vypravování, který autorovi podle recenzenta sluší více než postapo. Hlavním hrdinou je samotářský překladatel, kterého finanční tíseň přinutí přeložit starou španělskou knihu a postupně se do ní zcela pohltí. Ta kniha je ve skutečnosti deníkem španělského kněze/conquistadora, jehož pátrání po knihách Mayů tvoří druhou časovou rovinu a díky tomu se mayský svět pomalu prosakuje do současné Moskvy, přičemž realita hrdiny nabírá temnější, bizarní a fatální podoby. Mayská linka je dynamičtější a napínavější, kniha se čte velmi dobře, autor si sem tam rýpne do ruských nešvarů a Soumrak stojí stylisticky někde mezi Metrem a Tekstem, takže je vhodný i jako předkrm před dalším realistickým dílem.

Umberto Eco je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů a Nulté číslo je bohužel jeho poslední kniha, která se věnuje konspiračním teoriím podobně jako Foucaultovo kyvadlo a Pražský hřbitov, avšak je podstatně útlejší. Příběh sleduje vznik redakce novin, je plný černého humoru, satiry médií a živých dialogů, přičemž Ecův jazyk a styl zůstávají vynikající. Hlavní výtka je jeho krátká délka, což bolí obzvlášť proto, že jde o jeho poslední dílo, nicméně knihu doporučuji jako důstojné rozloučení s velkým autorem.

Kniha Temná hmota mě nejdříve odrazovala kvůli hypeu a nálepce Knižního klubu, ale útržky recenzí mě přiměly dát jí šanci. Je to slušně napsaný crossover sci‑fi a thrilleru s rychlým tempem a čtivým vypravěčským stylem, avšak zápletku většinou uhodnete brzy a autor do hloubky moderní fyziky a vědeckých teorií nejde. Pokud očekáváte tvrdé hard‑sci‑fi jako Greg Bear, tato kniha není pro vás, ale pokud chcete dobře čtivou, mírně nadprůměrnou sci‑fi, měla by se vám líbit.

Při zkoumání dědictví narazil Vilém Křížek na stopu po svém dědečkovi Adamu Křížkovi, která ho spojila s pražským soukromým vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem. Děj se odehrává v roce 1912, kdy Sattler vyšetřuje anonymní výhrůžné dopisy zasílané manželovi významné průmyslnice a do případu se zapletou zakázaná láska, skandál, nenávist i smrt, přičemž vyšetřovatel využívá svůj dokonalý čich. Kniha je oceňována pro precizně vykreslenou dobovou atmosféru, autorovu znalost společnosti Rakousko-Uherska, střídání prostředí (Praha, Vídeň) a pomalé, přesto trvale napínavé tempo.

Kniha Text od autora známého díky sérii Metro je jeho první román, zasazený do současnosti a plně realistický, čímž autor vystupuje ze své žánrové škatulky. Hlavní hrdina Ilja se po sedmi letech ve vězení vrací domů, zjistí, že matka zemřela, v afektu zabije policistu, který ho poslal za mříže, a poté využívá jeho služební telefon ke komunikaci s rodinou, přítelkyní a kolegy oběti, čímž se postupně seznamuje s jeho životem. Román kombinuje detektivní linku, morbidní milostný trojúhelník a rodinné drama, zkoumá témata pomsty, viny a smyslu života a především to, do jaké míry život moderního člověka formuje jeho digitální stopa, přičemž jazyk a tempo vyprávění dynamicky variují a popisy Moskvy jsou velmi zdařilé. Recenzent hodnotí Text jako výrazný posun oproti autorovým starším knihám, doporučuje jej širokému okruhu čtenářů a vítá autorův krok směrem k realistické literatuře.

Recenze hodnotí debut alžírského novináře Meursault, contre-enquête, v němž se hlavní hrdina stylizuje do mladšího bratra bezjmenného Araba, kterého bezdůvodně zastřelil Meursault z Camusova románu. Kniha má říznou flow, skáče mezi tématy a evokuje styl beat generation i hip‑hopový "beef", přitom vypravěč oslovuje čtenáře jako v útulné alžírské kavárně. Text se zabývá osobní i národní identitou, vypořádáním s dědictvím kolonialismu a aktuálním problémem stíhání za vraždu spáchanou po získání nezávislosti. Pokud vám nevadí literatury zaměřená více na pocity a otázky, recenze doporučuje knihu a zdůrazňuje, že pro milovníky Camuse je to povinnost.